Tento článek byl napsaný před několika lety a na přeskáčku. Nejdříve jsem pod vlivem nadšení z toho, jak krásně mi tento vesmírný zákon zrcadlení funguje v praxi, napsala ony dva malé osobní příběhy dále. Bylo to v době, kdy jsem sama poznávala a začínala chápat, jak skvělý nástroj pro sebepoznání a osobní rozvoj nám tím vesmír nadělil. Po čase jsem zase měla pocit, že k těmto projevům mám ještě připsat i trošku té teorie, která se takto zhmotňuje v naší realitě. Takže, jak to tedy je, s tím velikým zrcadlem, zvaným MŮJ ŽIVOT?

Krátké pojednání o tom, kdo nebo co vlastně jsme, najdete TADY. Pokud jste si ho přečetli, víte už, že jsme kousky Jednoty, tedy jakési jednotky Vědomí, které proto, aby mohly prožívat cokoliv, potřebují mít iluzi o vlastní oddělenosti od tohoto celku, dále svobodnou vůli jako prostředek pro tvoření si vlastní reality a také jakousi touhu opětovně se s oním celkem, neboli Jednotou jednou znovu spojit, což nám udává směr našeho celkového vývoje v naší osobní realitě.

Všichni jsme hrdinové

Jako by už nebylo dost na tom, že se cítíme odděleni od celku, že nevidíme a neprožíváme spojení a sounáležitost se vším, co je… navíc ještě nevidíme ani sami do sebe. Tak hluboké a dokonalé jsou naše iluze, tak vysokou hru tady každý hrajeme, tak mnoho pro náš Zdroj / Jsoucno / Boha / Jednotu a jeho záměr prožít úplně VŠECHNO, děláme. Možná už začínáte jako já chápat, proč jsme právě my lidé (všichni a bez výjimky), tak vysoce ceněné a uctívané bytosti v rámci celého vesmíru a existence :-) Ponořit se tak hluboko do reality s vysokou mírou duality a polarity a pak ještě úplně zapomenout, jaká zde fungují pravidla… to je opravdu hodně výjimečné a takovou volbu činí jen ty nejvyspělejší a nejodvážnější jednotky Vědomí. Takže palec nahoru nám všem ;-)

Dostáváme nápovědy

Právě proto, že nejsme schopni vidět svoje bloky, svoje bolesti, svoje nevyřešená témata, své nezdravé postoje, svoje sebedestruktivní přesvědčení nebo naopak často i to, co považujeme na sobě za dobré a přínosné, všechno co existuje kolem nás, dokonce i naše vlastní tělo prostřednictvím pocitů a nemocí, nám to odráží jako zrcadlo. Pokud si uvědomíme, jak funguje zrcadlo, bude nám vše jasné. Zrcadlo nemůže nikdy odrazit zpět jiný obraz, než jaký má před sebou. To prostě nejde. Všechno, co vidím kolem sebe, je tedy to, co mám já sám uvnitř sebe.

Zrcadlení

Předběhl vás někdo ve frontě na poště, a když jste ho na to slušně upozornili, tak vám ještě sprostě vynadal? Poděkujte mu. Právě vám ukázal, co sami na sobě nevidíte – svoje aspekty, svoje chování, svoje programy. Třeba to, že si nedostatečně stanovujete svoje osobní hranice, nebo nedostatečně za sebe bojujete a prosazujete se, či že dáváte potřeby druhých na první místo před vaše. A když si to uvědomíte, že jste pak sami na sebe v duchu naštvaní a sprostě si nadáváte…

Podvádí vás váš partner? Lže vám, nerespektuje vás, slibuje a sliby neplní, je na vás hrubý… Potřebujete ho, proto je s vámi, proto jste si ho našli a přitáhli do vašeho života. Potřebujete vidět, co děláte sami sobě. Potřebujete uvidět, jak vysoko nebo nízko je vaše sebeúcta a sebeláska. Potřebujete rozpoznat vaše vnitřní nastavení, uvědomit si ho, protože teprve pak máte šanci toto své nastavení změnit.

Pomohl vám někdo, vyšel vám vstříc, ocenil, co děláte, pochválil vás? I to je zrcadlení, i tento aspekt nosíte v sobě. Znamená to, že oceňujete a vážíte si sami sebe. A nebo vás upozorňuje na to, že byste s tím měli začít.

V každém případě zrcadlo světa vám dává možnost si jakýkoliv aspekt sebe sama zvědomit, a pokud se vám nelíbí, vyčistit ho v sobě. Pokud se vám to, co v zrcadle vidíte, líbí, tak si jen uvědomte, že toto je vaším obsahem a pokračujte v nastoleném směru.

Jak rozeznám, co je můj odraz?

Zpočátku mi zákon zrcadlení nešel moc do hlavy, protože jsem nechápala, jak pořád a bez přestání mi může celý svět být zrcadlem, se vší tou různorodostí a protiklady, co v něm v jediném momentu probíhají. Jak poznám, co je můj odraz, moje zrcadlení a co patří někomu jinému? Naštěstí je to docela jednoduché.

1) V první řadě jsem vždy naladěna na určitou frekvenci, všímám si tedy těch odrazů ve světě, které se mnou ladí. Proto já třeba nevidím problém, když jedu tramvají po brněnském Bronxu, kdežto někdo jiný si bude všímat jeho zlobivých obyvatel a toho, jak se chovají. Já to nevidím, já si tuto zkušenost do svého pole nepřitahuji, takové aspekty nejsou mojí součástí.

2) Výše uvedená situace se může odehrávat přímo přede mnou a můžu si jí klidně i všimnout. Důležité je, zda ve mně vyvolá nějakou emocionální odezvu (pozitivní i negativní). Pokud ano, je to něco, co se mě dotklo, něco, co se mnou ladí a je to tedy i na nějaké úrovni mojí součástí. Pokud mě to emocionálně nezasáhlo, je to zrcadlo pro někoho jiného – třeba právě mého souseda v té tramvaji.

Když jsem já sám zrcadlem

Občas se mi stává, že si jasně uvědomím: tak teď jsem to nebyla já, co to mělo být? Nepříjemná na prodavačku u pokladny? Proč? Nám báječnou náladu, nikam nespěchám, myslím na pěkné věci a ta blbost za rozčilování vůbec nestojí… Uvědomme si, že jsme-li součástí světa, hrajeme roli zrcadla pro druhé lidi i my. Pokud vám občas ujedou nervy nebo vypustíte z pusy něco netaktního, zřejmě jste posloužili jako zrcadlo pro někoho ve vašem okolí. Stačí si to uvědomit a není potřeba se za to odsuzovat :-)

Jak s tím pracovat

Zrovna nedávno mi někdo říkal: pořád používáš výraz „pracovat s tím“ a já nevím, co to znamená. Jak s tím mám pracovat? Je to opět snadné, jako celý život, když si ho přestaneme komplikovat sami. Pracovat se zrcadlením znamená UVĚDOMOVAT si, co to pro mě a moji situaci znamená. Hledat příčiny všech dějů a událostí sám v sobě. Klást si otázky:

♥ jak a čím jsem si já sám tuto situaci způsobil?
♥ co mě tato situace chce naučit?
♥ co tato situace vypovídá o mně samotném?
♥ co ukrytého ve mně mi ukazuje právě toto zrcadlo?

A tak podobně. Takový přístup sám o sobě je terapií a posouvá náš osobní rozvoj mílovými kroky kupředu.

Přeji nám všem, abychom si v každém okamžiku života dokázali uvědomovat kdo jsme a co tvoříme. Dále už následují ty dva malé příběhy, které mě před pár léty tak moc nadchly :-)

---

Příběh „Krev a mlíko“

Někdy v průběhu léta jsem byla na masáži a s masérkou jsme rozebíraly, proč ona nenosí sukně a šaty a obdivuje mě, že to zvládám. Moje postava je kyprá a dřív bych si taky dlouho rozmýšlela vzít si na sebe obepnuté šaty, jako ten den. Bavily jsme se o tom, že už to dnes neřeším, cítím se zkrátka pěkná a dobře tak, jak jsem.

Po cestě z masáže centrem Brna jsem si ještě přehrávala náš rozhovor a přemýšlela nad tím, jak to my ženy máme se sebevědomím a sebeláskou. Přesně v tu chvíli šel proti mně po Jánské ulici asi padesátiletý muž bodrého typu, který když mě v elastických šatech uviděl, zastavil se a doslova začal nadšeně volat na celou ulici: „…tak toto je typická Češka – krev a mlíko! Krev a mlíko!“ V duchu jsem se usmála, jak krásně mi odzrcadlil můj vnitřní stav a pobaveně pokračovala dál svou cestou.

---

Příběh „Krásné vlasy“

Jindy jsem měla osobní sezení s klientkou a vysvětlovala jsem jí, že celý svět jen odráží to, co se děje uvnitř nás, bez ohledu na to, co ukazujeme navenek. Mimo jiné jsme také řešily i otázku přijetí vlastního těla i jak vnímání sama sebe postupně zlepšovat. Jako příklad jsem jí uváděla, jak se já sama chválím, když mi něco sluší: „…tak třeba: Market, dneska máš fakt super vlasy, wow :-)“. Ten den mám čerstvě umyté vlasy, takže fakt vypadají pěkně.

Po sezení jedu domů z centra, opět si přemýšlím nad tím, co jsme probíraly, a kolem mě procházející pán řekne: „Máte krásné vlasy.“ A jde dál.

---

 

Takže tak. Milujte se a svět vás bude milovat. Nemůže totiž jinak. Svět je naše zrcadlo a to nedokáže odrážet nic jiného, než co je uvnitř nás.

Markéta

 

Synchronicita je znamení, že jdeme po správné cestě, která vede k našemu cíli. Současně to znamená, že i náš záměr je v souladu s naší Duší a Vyšším já. Zkrátka je to signál, který potvrzuje, že plyneme po proudu. ∼

 

♥