DUCHOVNÍ A OSOBNÍ ROZVOJ

Psychologické triky používané k našemu ovládání

Share

Máte pocit, že jste vůči manipulacím, které používají „Ti u kormidla“ imunní? Že nepatříte ke stádu, které nejlépe slouží elitám, pokud je tupé, nevzdělané, ustrašené, zajímá se o hlouposti a má dost svých starostí? Zkuste si přečíst následující výčet těch nejprofláknutějších triků, které jsou aplikované na masy a odpovězte sami sobě, do jaké míry platí i na vás. To stejné jsem udělala já při čtení původního článku a se svými výsledky se s vámi nyní podělím:

 

1. Odvracení pozornosti

 

Hlavním prvkem sociálního řízení je odvádění pozornosti lidí od důležitých problémů a rozhodnutí politických a ekonomických vládnoucích kruhů. Děje se tak prostřednictvím neustálého nasycování informačního prostoru bezvýznamnými poselstvími.

Toto neustávající rozptylování naší pozornosti je velmi důležité proto, aby takto přehlcení občané již nedokázali získávat důležité poznatky z oblasti moderních filozofických trendů, pokročilých věd, ekonomie, psychologie, neurobiologie, kybernetiky…

Namísto toho je informační prostor naplňovaný novinkami ze sportu, šoubyznysu, mystiky a jiných informačních složek, které pracují s lidskými instinkty. Nejlépe pak naši pozornost zahlcuje erotika, pornografie, každodenní telenovely, návody na snadné a rychlé zbohatnutí, zhubnutí či cokoliv jiného, co osloví naši pudovou a instinktivní složku.

 

Jak jsem na tom já:

 

2. Postupnost

 

Jestliže chce kdokoliv dosáhnout přijetí nějakého nepopulárního opatření, stačí ho postupně po částech zavádět do praxe – pomalu, systematicky, každý den, rok za rokem. Tímto způsobem byly v 80-tých a 90-tých letech globálně zavedené nové sociálně ekonomické podmínky (neoliberalizmus).

Minimalizace funkcí státu, privatizace, nejistota, nestabilita, masová nezaměstnanost, mzdy, které neumožňují slušný život. Pokud by se to vše odehrálo současně, zajisté by došlo k revoluci.

 

Jak jsem na tom já:

  • Tento proces mě osobně zasáhl v plné síle, stejně jako asi většinu
  • Také v současnosti jsou neustále postupně posunované hranice v mnoha oblastech a já ani dnes nepatřím k revolucionářům či aktivním nabourávačům systému
  • Vše řeším čistě na osobní úrovni – snažím se v tom, co tu je, existovat s co nejnižší mírou odporu. Kam mě to nepouští, tam se nesnažím dostat. Odkud mě to vyhazuje, odsud odcházím. Pokud něco nejde jedním způsobem, hledám jiný. Dříve uvedené samozřejmě neznamená, že nehájím své oprávněné nároky a automaticky vyklízím pole
  • S důsledky svojí minulosti (dřívější rozhodnutí, závazky…) se snažím vypořádávat výše uvedeným způsobem
  • Pro svoji přítomnost a budoucnost volím vědomě cesty, které směřují k větší svobodě, nezávislosti a životní harmonii

 

3. Oddálení

 

Další způsob, jak prosadit nepopulární rozhodnutí, je prezentovat ho jako „bolestivé, ale do budoucna nevyhnutelné“. Díky tomu získáte souhlas občanů v přítomném okamžiku s jeho realizací v budoucnosti.

Funguje to proto, že se to nestane hned. Lidé v sobě většinou chovají naději, že se zítra vše změní k lepšímu. Takto se dává občanům více času, aby si zvykli na myšlenku změny a pokorně ji přijali, až na to přijde.

 

Jak jsem na tom já:

  • Velmi podobně, jako u předchozího bodu. Nepatřím k aktivistům, kteří budou proti blížícímu se nepopulárnímu opatření bojovat. Pokud ale můžu nějakým svým standardním úkonem (například hlasováním, účastí ve volbách a podobně) přispět k výsledku, který preferuji, projevím svoji vůli a názor.
  • Pokud v budoucnu dojde k aplikaci daného nepopulárního rozhodnutí, platí pro mě to, co jsem psala v předcházejícím bodě „Postupnost“

 

4. Infantilizace národa

 

Většina propagandistických projevů určených pro širokou veřejnost využívá takové argumenty, znaky, slova a intonaci, jako když mluvíte o dětech středního věku, lidech s retardovaným vývojem anebo o mentálně postižených. Čím více se někdo pokouší oklamat posluchače, tím více používá dětskou řeč. Proč?

Pokud se někdo chová k dospělému člověku tak, jako by měl pouze 12 let, dotyčný podvědomě přijme adekvátní chování a reakce dítěte, kdy chybí kritické myšlení (což je typické právě pro děti).

 

Jak jsem na tom já:

  • Osobně jsem citlivá na manipulativní techniky a většinou je dobře rozeznávám. Ve chvíli, kdy o něčem víme a uvědomujeme si to, nemusíme být daným fenoménem ovlivněni, a svoje reakce na něj můžeme aktivně ovládat. To platí i v případě této techniky
  • Jak už jsem psala u bodu „Odvracení pozornosti“, podobné projevy nesleduji, nenechávám se tedy jimi ovlivňovat
  • V případě potřeby v dané věci či problematice se rozhodnout, prohlédnu celek z nadhledu (udělám si vlastní rešerši problému). Jdu pouze po povrchu a sleduji při tom své vnitřní pocity a intuici. Podívat se z výšky na celek a sledovat (dis)harmonii jeho jednotlivých částí mi funguje lépe, než zabývat se detaily v hloubce. Právě tam totiž bývá využíváno různých manipulativních technik v té největší míře, čeho si uprostřed toho všeho nemusíme všimnout, a navíc nás to ještě ovlivní. Z nadhledu uvidíme jasně, kde si co odporuje, kde co neladí.

 

5. Důraz na emoce

 

Ovlivňování emocí je klasická metoda NLP, tedy neuro-lingvistického programování, která se zaměřuje na blokování schopnosti racionální analýzy u lidí. Používání emocionálního faktoru v komunikaci umožňuje otevřít dveře do podvědomí a tam pak rozvíjet jisté myšlenky, touhy, obavy, strach, nátlak či vytvářet stabilní vzorce chování. Tato technika využívá faktu, že emoce často bývají nepřítelem logiky.

 

Jak jsem na tom já:

  • Také vůči manipulaci prostřednictvím emocí jsem jednoznačně vyhraněná. Jakmile se mě někdo pokouší emocionálně vydírat – ať už se snaží vzbudit lítost, soucit nebo naopak strach či pocit viny – ztrácí mě. Jako klienta, voliče, spotřebitele, kamaráda, partnera, kolegu…
  • Zkuste se jen tak bavit tím, že za každou prožitou interakcí, za každým pracovním či přátelským rozhovorem, přečteným článkem, zhlédnutým filmem, politickou debatou, zprávou v médiích, reklamou… vyhodnotíte svoje pocity a emoce, které se tím ve vás uvolnily. Jak vám bylo – úzko, blaze, smutno, vesele, na zvracení, stydno… A pak se zkuste racionálně zamyslet nad tím, zda vyvolání těchto pocitů a emocí byl záměr na druhé straně, nebo je to vaše osobní reakce na něco specifického, co zaznělo necíleně. Je to velmi poučné a často získáte mnoho zajímavých informací, které vám mohou pomoci se správně rozhodovat.

 

6. Debilizace obyvatelstva

 

Důležitou strategií elit je zabezpečit, aby obyčejní lidé nebyli schopní porozumět technikám a metodám, které k jejich manipulaci, ovládání, kontrole a podřízení se jejich vůli používají.

Kvalita vzdělávání poskytovaná nižším společenským třídám je za tím účelem co nejnižší, aby ignorance, která odděluje nižší společenské třídy od těch vyšších zůstala na úrovni, které nižší třídy nemohou nikdy překonat.

 

 

Jak jsem na tom já:

  • Nepatřím mezi intelektuální elitu, mám bakalářský titul ze studia ekonomického směru. Základní školu, gymnázium i VŠ jsem studovala už docela dávno, takže nedokážu posoudit z vlastních zkušeností, jak jsou na tom dnešní studenti. Každopádně si myslím, že formální vzdělání není automaticky zárukou úspěchu a zařazení se do vyšší společenské třídy
  • Souhlasím s názorem, že školský systém je nastavený v první řadě na vychovávání zhypnotizovaného stáda potřebného pro nerušené řízení světa, a proto vše vypadá, tak jak vypadá
  • Zároveň věřím, že to, zda se ke stádu přidáme nebo ne, rozhodujeme vždy každý sám za sebe, a se školním prospěchem, dosaženým vzděláním či naměřeným IQ to nemá nic společného
  • Z Matrixu se může vymanit každý, kdo má o to zájem a je ochotný na sobě pracovat, změnit sám sebe. A může to udělat v jakýkoliv okamžik svého života, třeba na smrtelné posteli a s nedokončeným základním vzděláním.

 

7. Propagace průměrnosti

 

Vládnoucí skupiny se snaží zakořenit mezi lidmi myšlenku, že je v pořádku a moderní být hloupý, vulgární a zlý. Tato metoda je neoddělitelná od té předcházející (Debilizace obyvatelstva), protože všechno průměrné se v moderním světě objevuje a produkuje v obrovských množstvích. To platí v jakékoliv sociální sféře – od náboženství a vědy, až po umění a politiku.

Skandály, reality show, pochybný humor a populistické akce jsou užitečné pro dosažení cíle: zabránit lidem, aby mohli rozšiřovat svoje vědomí do obrovských rozměrů reálného světa.

 

Jak jsem na tom já:

  • Jako dítě, adolescent a pak mladý člověk jsem se snažila zapadnout a být přijímaná – tedy normální, průměrná, stejná jako ostatní. V důsledku toho jsem žila podle představ a šablon, které nastavil někdo jiný. Je jasné, že takto se nemůžeme cítit skutečně šťastní
  • Podstatou člověka je ovšem Pravé Já, které nemá se šablonami a vzory nic společného a tato podstata se snaží v průběhu života projevit. Právě to je důvodem hluboce transformačních životních situací a okolností, do kterých se dostáváme. Naše pravá podstata nás do nich navede, abychom třeba i skrze krizi konečně mohli začít být sami sebou.
  • Několik posledních let ze sebe postupně sundávám vrstvy šablon, do kterých jsem se kdysi dobrovolně zavřela, aby mě měli ostatní rádi. Vrstva za vrstvou odchází masky, díky kterým jsem chtěla být přijímaná. Dnes už mi stále méně záleží na přijetí druhými a stále více se přijímám já sama – se vším, co ke mně patří, včetně mých temných stránek.
  • Nebojím se už dělat věci jinak, říkat, co jiní neříkají, nemusím se všem zavděčit. A je mi stále lépe a lépe.

 

8. Pěstování pocitu viny

 

Další úlohou systému je, aby se člověk domníval, že on sám je vinný za svoje neštěstí díky nedostatku svých mentálních schopností nebo úsilí.

Výsledkem je, že namísto vzpoury proti hospodářskému systému se člověk začne sebe-poškozovat, začne se obviňovat za všechno, co způsobuje jeho depresivní stav, který vede k jeho nečinnosti. Je to začarovaný kruh.

 

Jak jsem na tom já:

  • S paní Vinou se známe velmi dobře z mojí minulosti a také dnes se někdy pokusí pozvat ke mně domů na kafe. Sem tam si ho spolu i dáme, ale pak se zase rozloučíme – už u mě totiž trvale nebydlí.
  • Pocitu viny se občas nevyhneme, důležité je ale vědět, jak s ním pracovat. Jako každá emoce je i pocit viny především informace, kterou můžeme využít pro svůj pokrok a osobní rozvoj. Nebojte se s paní Vinou dát řeč, když ji nebudete hned zahánět a dělat, že neexistuje, třeba vám řekne, na čem máte právě teď uvnitř sebe zapracovat.

 

9. Zneužívání vědomostí o lidské přirozenosti

 

Posledních 50 let vědeckého pokroku vedlo k vytvoření prohlubující se mezery mezi vědomostmi obyčejných lidí a informacemi, které využívají vládnoucí třídy. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii má systém k dispozici pokročilé znalosti v oblasti fyziologie a psychiky člověka.

Ve většině případů to znamená, že systém má větší sílu a větší kontrolu nad lidmi, než lidé sami nad sebou.

 

Jak jsem na tom já:

  • Jak už jsem psala na začátku u prvního bodu, zajímám se sama aktivně o poznatky v těchto oblastech. Neznamená to, že mám přístup k nejnovějším vědeckým objevům a technologiím, ani, že bych měla přehled o všem z těchto oborů. Důležité ale je, že vím, že existuje i něco víc, než co je běžně předkládáno a podporováno systémem
  • Díky tomu dokážu vidět a vnímat jiné možnosti a způsoby řešení různých problémů nebo potřeb, volím si řešení, která jsou se mnou více v harmonii, obecně méně zatěžují a více pomáhají, jsou jemnější, a přitom účinnější než konvenční přístupy a tak dále
  • S rozšiřováním vědění (vědomostí) přichází také rozšiřování vědomí. Jsem stále více schopná uvažovat mimo zajeté koleje, stále více důvěřuji svému vnitřnímu vedení a vědění, a jsem si stále jistější, že je všechno v absolutním pořádku. Že když potřebuji, přijde odpověď, přijde pomoc, přijde síla. Že nemusím vědět všechno svojí hlavou, protože všechno další, co neví moje mysl, ví moje ostatní části. A ty části mohou být někde úplně jinde, než jsem já, někdo úplně jiný, než jsem já, úplně někdy jindy, než jsem právě teď já.

 

 

Tak jak jste na tom vy? Kolika běžným technikám manipulace systému řízení podléháte a do jaké míry?

Existuje asi jen málokdo, kdo by mohl o sobě prohlásit, že na něj systém nemá vliv a že tedy nepatří do stáda. Myslím, že to ani nejde a že o to ani nejde. Dobré je alespoň vědět, jaká je naše pozice, kde jsme, kdo jsme, jakou roli hrajeme. Pokud se rozhodneme prožít svůj život pohodlně v rámci nalinkovaných hranic, je to v pořádku. Pokud se rozhodneme zkoumat, co je za hranicemi systému a jaké to je, žít více sám za sebe, taky dobře.

Každá prožitá zkušenost je totiž z pohledu Absolutna dobrá.

 

Přeji vám život dobrý podle vašich vlastních představ,

Markéta

♥

 

 

Zdroj inspirace: http://mysmezeny.sk/2018/11/9-zaujimavych-trikov-pomocou-ktorych-sa-ovladaju-masy-ludi-nikde-vam-o-nich-v-telke-ale-nepovedia