Možná jste ve svém životě ukotvení pevně jako skála, možná si s vámi život pohrává jako vítr s prachovým peříčkem. Já osobně si aktuálně připadám spíš jako provazochodec nad louží, do které by mohl spadnout, když si nedá pozor.
🌿 Kdo (za) všechno může
Ať už jsme každý z nás v jakémkoliv stavu či situaci, ať se nám náš stav a situace líbí nebo ne, jedno máme všichni společné. Kde v životě jsme a jak se tam cítíme, jsme si vytvořili jen my sami. Je mi jasné, že nesouhlasí ti, kdo se do svého současného ne-příjemného stavu dostali zásluhou někoho jiného, vinou vnějších okolností. Bohužel, nemůžu je politovat a dodat útěchu, protože žádné vnější zásluhy ani viny neexistují. Jsme to vždy a pouze my, kdo dovolí a umožní, aby se něco událo, a proto jsme absolutními tvůrci všeho, co se nám děje.
Ano, v určité fázi rozeběhnutého procesu již není možné v daném okamžiku vlastní silou změnit směr, zabránit střetu, vyhnout se srážce. Pak to může vypadat jako nevyhnutelná síla osudu a vnějších okolností. Ale tomuto bodu kulminace předcházelo několik fází, u kterých jsme byli, které jsme stvořili. Otřesný výsledek je tedy pouze důsledkem toho, co jsme předtím zasadili jako malé nevinné semínko, které jsme nechali klíčit, sílit a růst, až nás možná přerostlo. Takže pokud se na to podíváme z pozice tvůrce namísto pozice oběti, uvidíme ve všem své vlastní dílo.
🌿 Jsou oběti zcela bezmocné?
Jeden příklad může být třeba domácí násilí. Jsme naučeni litovat oběť, dojímáme se nad jejím těžkým osudem a žasneme, čím si prošla, co vydržela. Máme tendenci ji za její přestálé utrpení nejen litovat, ale mnohdy až obdivovat, jako by se jednalo o nějaké hrdinství. A přitom je to přesně naopak. Hrdinství by bylo nepoložit v minulosti základy toho, co se později stalo. Nedovolit vyklíčit násilí a naopak vytrhnout včas tento plevel – nepřipustit jeho první projevy, nebát se odejít ze vztahu, požádat o pomoc, a tak podobně.
🌿 Genům a nemocem je potřeba pomoct
Myslím, že u příkladu násilí dokáže většina připustit, že by to tak mohlo být. Ale co nemoci? Žijeme v domnění, že za drtivou většinu nemocí nemůžeme, nemoci přicházejí samy, nečekaně, často z hloubi naší genetické informace nebo jako důsledek nějakého zmutovaného monstr-viru a tak podobně. Ani v tomto případě nám nepomůže zaujmout pohodlnou roli bezbranné oběti. A i v těchto případech jsme to my, kdo odemkl Pandořinu skříňku, protože jakékoliv nemoci musíme připravit podmínky pro vznik a umožnit se jí v našem těle rozvinout, jinak nemá šanci se v nás udržet.
Geny mají přímý vliv na naše zdraví pouze z 1%. Já věřím, že pokud by vědci pracovali i s doposud pro ně příliš nekonvenčním spirituálním aspektem, zmizelo by i to poslední 1% přímého vlivu genů. Geny jsou jen nosiče potenciálů, programů, které říkají co se stane, když. Ten, kdo potenciály aktivuje a programy spouští, jsme zase pouze my. Aktivačními klíči jsou naše vzorce chování, naše myšlení, emoce, to co děláme a jak to děláme. To, že má někdo v rodině rakovinu tlustého střeva znamená, že tato rodina si předává z generace na generaci vzorce, které vedou k odemknutí a aktivaci potenciálu propuknutí této nemoci. Takže i přes to, že se narodíme do takové rodiny, pokud začneme žít z pozice vědomého tvůrce, nemusíme přijmout toto rodinné dědictví. Svým vlastním rozhodnutím a jednáním změníme svůj „osud“.
🌿 Malé děti
Tady se logicky dostáváme k otázkám vrozených vad a nemocí a k otázce, zda i malé děti jsou absolutními tvůrci svojí reality. Nepříjemná informace pro všechny rodiče a dospělé je, že u malých dětí je zodpovědnost na naší straně. Tak, jak lidská bytost postupně přestává být životně závislá na rodičích nebo jiné pečující osobě, získává krok za krokem svůj osud stále více do svých rukou. Do té doby je příjemcem toho, co pro ni vytváří její pečující okolí. Možná proto děti tolik protestují, zlobí se a snaží se vyvléknout z toho, co pro ně chystáme. Bohužel ale malé děti nemají možnost odejít z prostředí, které jim nesvědčí a tak přijímají jeho vlivy.
🌿 Proč to všechno a co s tím
Všechno má ale své důvody, systém je nastavený od přírody / vesmíru / existence / boha správně. Jedním z cílů je, abychom pochopili zákon akce a reakce, abychom uviděli, jakou sílu tvořit máme, jak ovlivňujeme své osudy i osudy druhých. Abychom se stali vědomými tvůrci a v každém okamžiku věděli, co právě teď tvoříme pro sebe, co tvoříme pro svět kolem nás, své nejbližší. Některých věcí si všimneme, až když nás bolí. Do té doby je přehlížíme, nevěnujeme jim pozornost. Možná právě proto se nám děje spousta ne-příjemných věcí, které nás vedou k tomu, abychom začali pátrat, kde to vše začalo právě u nás. Kde byla možnost udělat něco jinak a změnit tím celkový výsledek.
Pokud vás v současnosti něco trápí, zkuste si zahrát hru na stopovanou. Běžte zpět po časové linii té věci a dívejte se sami na sebe. Dívejte se z role pozorovatele, jako v divadle nebo v kině. S odstupem sledujte svoje minulé chování a činy a v klíčových scénách si jen uvědomte, jaký dopad mělo v budoucnu to, co se odehrává právě v dané scéně. Cílem je naučit se vidět tu provázanost, pochopit to, čemu říkáme karma – zákon akce a reakce.
A pokud se bojíte podívat se na svoji minulost, protože jste v ní udělali nějaké chyby, je to dobré. Chyby mají více pozitiv, než negativ. Dají se totiž napravit (nemyslím tím vrátit věci do původního stavu), slouží jako cenný zdroj nepřenositelných zkušeností a pokud se z nich dokážeme poučit, pomohou nám žít náš současný a budoucí život více podle našich představ a v harmonii.
Takže nebojte se podívat pod povrch, protože ten kdo ví, co a jak (si) tvoří, má už napůl vyhráno.
🌿 TIP: Je vaším současným cílem bohatější život? Nebo sníte o lepším bydlení? Případně toužíte po lepším zdraví a duševní pohodě? Možná vás osloví některá z příležitostí ZDE.
Markéta
♥