Nemoci jako stařecká demence, Alzheimer a podobné, dělají z dospělého člověka opět dítě. A o to taky z duchovního hlediska jde, to je duchovní příčina těchto nemocí. Přichází k lidem, kteří nemohli být v dětství dětmi, nemohli si svoji roli dítěte užít a vychutnat v době, kdy na ni byl ten správný čas. Třeba kvůli válce mezi státy, nebo válce mezi rodiči, nebo kvůli potřebě nahradit roli svých rodičů a pečovat o mladší sourozence, pracovat od malička kvůli přežití… Důvodů je nespočet.

Je důležité dopřát svým dětem možnost, být opravdu dětmi. Bezmocnými, závislými, co neřeší, kde na to rodiče vezmou, ale jen prostě touží po novém kole. Starosti dospělých se jich netýkají a týkat nemají. Rodiče jsou pro děti Bohové a umí plnit všechna přání.

Pokud jste neměli to štěstí a nemohli být bezstarostným dítětem, není nic ztraceno. Své vnitřní dítě můžete uzdravit kdykoliv v průběhu svého života. Jen je důležité uvědomit si jeho přítomnost ve vás, věnovat mu pozornost a dovolit mu odžít si to své. Mazlení, lásku, bezstarostnost, spontaneitu, nevinnost, plnění přání… Můžete to začít dávat sami sobě, může vám to dát partner a můžou vám to dát i zvířata, která milujete a ony milují i vás. Důležité je, vstupovat do role dítěte, hrát si, smát se, žasnout, přát si, neřešit… Nasytit potřebu dítěte v nás. Aby nemuselo na povrch v době, kdy vám už docházejí síly, díky čemuž se teprve může dostat ke slovu a užít si konečně svoji roli: nechat o sebe pečovat.

Nebojte se rozmazlovat a mějte se krásně,
Markéta

♥